Žíšov – jako jedna z obcí zařazená mezi umělecké památky Kutnohorska

kostel sv. Mikuláše

Dominantou vsi je v blízkosti rybníka stojící kostel sv. Mikuláše. Původně zřejmě pozdně románský byl do dnešní barokní podoby přestavěn v 1. polovině 18. století. Má jednoduchý charakter jednolodního kostela s příčně obdélným presbytářem, nad nímž je nízká věž.

šindelová báň Vnějšek je členěn lizénami a věž kryta šindelovou cibulovou bání.





Po obývání obce jezuity a následných opravách je interiér kostela jednoduchý. Triumfální oblouk je polokruhový, loď je kryta hladkým stropem. Zařízení je v duchu prostého baroka z  1. poloviny 18. století. Hlavní oltář je portálový, sloupový. V posledních letech byl dohotoven podstavec a stolní oltář směrem k lidu.

Kolem kostela je nevelký hřbitov. Za zákristií při hřbitovní zdi se nachází náhrobní kámen Jindřicha z Medonos z roku 1610, na němž čteme:

poslední náhrobek, 
který zbyl po obývání obce jezuity


LETHA PANIE 1610 UROZENY STATECZNY
PAN HENRICH NIENKOWSKI Z MEDONOS A NA ZISSOWIE
DOKONAL ŽIVOT SWUG.




sv. Mikuláš

Při kostele stojí socha sv. Mikuláše
z 1. poloviny 18. století.










Zem od Zborova a Dukelského bojiště. 
ČSPO Žíšov obětem světových válek Pod schody je ve zdi uložena urna s půdou z Dukelského
a Zborovského bojiště na věčnou památku padlým.










kaplička ve Chmelišti Pomník padlým „Žíšovákům" a dalším obyvatelům z okolních vesnic
z 1. sv. války je v blízkosti kapličky ve Chmelišti.





Kněží, kteří v Žíšově působili

Pokud se nám písemné zprávy dochovaly, víme z nich, že roku 1350 byl kostel sv. Mikuláše farním a patřil k děkanátu do Kouřimi, kterému odváděl 9 grošů desátku. Prvním známým knězem byl Jan, ten pravděpodobně uvedl Přecha z Radče jako faráře kostela v Uhlířských Janovicích. Po smrti kněze Jana povolali tehdejší obyvatelé Žíšova kněze Václava z Drahobudic. Ten byl 12.dubna 1359 potvrzen a Janovickým farářem uveden. Farář Václav své místo směnil 1.prosince 1377 s Martinem Bořickým. O dvacet let později, po Martinově smrti se zde opět objevují kněží se jménem Václav.
Počátkem 15. století se rychle za sebou vystřídali kněz Matiáš, farář z Hodkova, kněz Martin,
Jan – kanovník královské kaple z Karlštejna, Petr a ještě téhož roku Mauritius. Pravděpodobně posledním farářem Žíšovským byl roku 1410 jmenován opět Václav. Od toho roku mizí zápis Žíšovských kněží. A když v roce 1554 Matouš Hradecký, kutnohorský arciděkan, sepisoval „Poznamenání kostelů, far a kolátorů", napsal: „V Žíšově kostel sv. Mikuláše: fary již není, kolátorem pan Jan Žíšovský na Žíšově."
Odtud mizí všechny zprávy o faře a žíšovském faráři.
Možná, že tolikrát opakované jméno Václav v řadě kněží působících na Žíšově má nějakou zvláštní symboliku, neboť současný farář ze Zásmuk, který dojíždí mimo jiné obce i do Žíšova se jmenuje Václav.

Historii blízkého města, která je s vývojem Žíšova také spjata si můžete přečíst na neoficiálních stránkách Uhlířských Janovic.