OBEC A LIDÉ do roku 1914

Od roku 1848, kdy bylo v obci 37 popisných čísel s 283 obyvateli se počet stavení zvýšil na 48. Převážná část zhruba 250 obyvatel byla katolického vyznání.

Obci patřilo 10 ha, 42 ar a pozemků, z nichž se platila přímá roční daň 3 K 87 hal. Výměra celé obce byla 265 ha.

Nejstarší rodiny jsou rodina Kratochvílova, Trnkova, Mašínova, Králova, Slezákova, Buriánova
a Sklenářova. Obyvatelé se živili hlavně zemědělstvím a nádenictvím. Z řemesel tu bylo krejčovství, obuvnictví, dále také řemeslo zednické a tesařské. Mládež, která skončila školní docházku
a nezůstala pracovat doma, odcházela se učit řemeslům a do služby.
Ve vsi byla také panská krčma, kterou míval kdysi sedlák; k tomu měl také 30 korců polí. V roce 1835 však vrchnost pole odňala a dala je do nájmu, aby z nich měla sama zisk.

Z roku 1785 jsou známa místní jména : na Hatích, na Začátku, Zájezdek, na Čihadle, na Prostředku, Rohatina, Sýkora, Kvíčala, Šalenka, Posledek a Záduší. V 19. a 20. století se k tomu přidaly další názvy, jako Na Obícce, V Hliníku, U Vokřálů nebo U Křížku.
Žíšov neměl do roku 1900 žádné spojení po silnici. První silnice byla postavena směrem k Hatím, kde je nejbližší nádraží. Silnice do Uhlířských Janovic a Chmeliště byly postaveny až mnohem později.
Dva mlýny, které se nacházely v obci patřily rodu Žibřidů, posléze byly zpachtovány.
O osudu vodního mlýna pod rybníkem rozhodl v roce 1913 požár. (viz níže)

OBEC A LIDÉ od roku 1914

V obci je dnes přes 50 domů a bydlí v nich jen 61 obyvatel. Do Žíšova také jezdí asi 10 rodin
na rekreaci.

V období před rokem 1950 patřilo k Žíšovu 220 ha zemědělské půdy. Společně s Vavřinčem
a Chmelištěm celkem 430 ha - bylo posléze znárodněno JZD; většina dnes v pronájmu akciové společnosti ZEAS Mančice.

Elektrika byla do vsi zavedena v letech 1927 – 1928.

Obyvatelé se stále převážně živili zemědělstvím; do 2. sv. války na svých soukromých statcích,
po té v rámci Jednotného zemědělského družstva. V době od 1. sv. války do začátku kolektivizace hospodařilo v Žíšově na 27 hospodářů, z nichž největší hospodářské statky vlastnily rod Zemanův,
Mašínův, Sajverův, Trnkův a Jelínkův. Největší hospodářství měl hospodář s vlastnictvím kolem 10 ha zemědělské půdy (pole i louky).
JZD bylo po schválení nové legislativy v 90. letech vystřídáno akciovou společností ZEAS,
od níž rodina Trnkova odkoupila oba kravíny a hospodaří v nich soukromě. Zemědělstvím se dnes živí tedy jen statek Trnkův a soukromě hospodaří také rodina Bartákova.

V Žíšově nikdy nebyla prodejna potravin. Jen v Jelínkově hospodě bylo možno nakoupit základní suroviny, ale i potřeby pro hospodářství.

obecní knihovna (dnes po přestavbě) Svého času byla v Žíšově provozována i knihovna.
Starala se tak o kulturní vzdělání vesničanů.
Od roku 1950 dodnes v soukromém majetku.







V roce 1924 byl pod mlýnem směrem na Chmeliště, v místě, kde se do té doby jezdilo přes potok jen brodem, postaven most. A teprve se vznikem družstva byla vyasfaltována silnice směrem
do Chmeliště a Uhlířských Janovic, neboť do té doby byla ve vsi jen válená cesta.

Válcový mlýn Jos. Kutiše Nový mlýn byl postaven Josefem Kutišem, který v něm pak mlynářskou živnost od roku 1922 provozoval.
Od obce koupil pozemek
se spáleništěm starého mlýna a nový na tom samém místě vystavěl tak,
že v mlýnici jsou ještě vidět staré základy původní mlýnice, zatímco obytná část byla postavena
od základů nová. V tomto mlýně
se mlelo do 60. let , kdy se i mlýn dočkal znárodnění. Nejprve se mlelo na vodní pohon; v období sucha jej vystřídal motorový pohon na benzín nebo petrolej a později elektrika.
Čistá mouka z Kutišova mlýna vysoké kvality měla přirozenou barvu slabě do hněda. Od 60. let však byla postupně střídána konkurenčně bílou moukou, bělenou umělými prostředky.

kostel sv. Mikuláše Žíšovu, stejně jako mnoha jiným obcím, se nevyhnula návštěva německé armády za 2. sv. války při svozu zvonů z kostelů
na přetavení ve zbraně. Z kostela sv. Mikuláše byly vzaty zvony dva, jeden velký a jeden malý, zvaný umíráček. Malý zvon už se nikdy nepodařilo najít, ale velký zvon se hned po válce našel ve skladu kovu určeného pro roztavení v Praze na Maninách.
Po opravě byl s velkou slávou přivezen zpět do Žíšova a je na něj zvoněno dodnes.

Lidé a ochrana přírody

Na území obce se nachází několik vzrostlých stromů, které svým stářím už přesahují paměť několika generací. Tři takové lípy se nachází na okraji vesnice směrem k Uhlířským Janovicím,
na vršku, zvaném U Křížku. Jeden z těchto stromů byl značně poničen během bouří
a krupobití a následně vyspraven betonem a kovovými svěry. Oprava se zdařila, neboť
přes 100 let starý strom je živý a stále roste. Významným stářím se mohou chlubit také lípy
na návsi. Avšak nejstarší strom roste na břehu žíšovského rybníka. Jedná se o dub letní a je chráněnou přírodní památkou.

Program obnovy 
venkova Pokud jsou k dispozici finanční prostředky,
snaží se je obec věnovat na údržbu a obnovu
architektonických památek a údržbu přírodní
vegetace v obci.