Data z historie obce

Žíšovský rybník Na soutoku Svatoanenského a Jindického potoka se v malém údolí nachází obec Žíšov – špatně zvaná Žížov. Ves už neleží v typicky Kolínském rovinatém kraji, ale krajina se zde zvrásňuje směrem k nedalekému Mitrovu a dál k Sázavě. Obec leží v nadmořské výšce 400 m. Oba potoky (Svatoanenský a Jindický) vtékají do rybníka, kterému se říká Žíšovský a odtud potom do velkého rybníka Vavřineckého. Pod rybníkem stojí Válcový mlýn z roku 1922, který byl postaven na místě původního vyhořelého mlýna. Ten vyhořel v roce 1913 a mělo se zato, že už nebude obnoven. 20. léta však přinesla nové technologie mletí a mlýn ve vsi byl potřebný.

U Vokřálů Nad vsí se vypíná bezejmenný vrch, který je
439 m vysoký. Na tomto vršku se nacházela tvrz, která je doložena před rokem 1318. Její zbytky jsou v hospodářské budově, upravené po roce 1773. Z nejstarších písemných záznamů z roku 1318 víme, že na tvrzi seděl Pán Protivoj z Žíšova a Chmeliště. Měl v držení celé Žíšovské a Chmelišťské panství. O Protivojovi či Protivovi čteme, že rád válčil nebo alespoň válčit pomáhal a že zůstal dlužen Heřmanovi ze Slivna 10 hřiven stříbra za válečné zbraně. Tuto částku vymáhal Heřman úřední cestou, ale protože nebyl úspěšný, dal ji vložit do zemských desek.

Rody

Roku 1364 dleli na Žíšově bratří Chonata a Jaroš, kteří 12.dubna 1364 společně s Ješkem
a Chotkem, bratřími z Chmeliště, vykonávali podací právo. Chotek měl jedinou dceru, která spravovala Žíšov po jeho smrti a když zemřela připadl majetek králi. Roku 1377 vládli žíšovským statkem a přilehlým okolím tři bratři: Ješek, Buzek a Heřman ze Žíšova. Heřman záhy zemřel a zůstavil dědicem sirotka. Ten ale zemřel brzy po otci. Tvrz si chtěl omylem přivlastnit král Václav, zdědil ji však strýc Ješek, který také držel část vsi Chmeliště. Je rovněž připomínán jako držitel podací části kostelíka v Žíšově spolu z Buzkem, který Ješka přečkav, sdílel potom to právo s Vaňkem. Od roku 1400 provozovali podací právo bratři Václav a Prokop. Roku 1410 se zasloužili
o to, že měl Žíšovský kostel svého faráře. Tito bratři měli Žíšovský majetek rozdělen tak, že každý měl jeden dvůr. Václavův byl s tvrzí a druhý dvorec zvaný Prokopovský náležel Prokopovi. Vedle těchto dvou dvorů existoval ještě tzv. dvůr poplužní, který ovšem záhy spustl a byl rozdělen. Václav zapsal roku 1414 svůj díl (tedy poplužní dvůr v Žíšově s dvory kmetcími, část vesnice Chmeliště a část vesnice Topole u Chrudimi) v 50 kopách českých grošů Prokopovi ze Žíšova, Maršovi ř ečenému Hroznata z Černého Bláta a Rudoltovi ze Žíšova. Rudolt s Prokopem ještě za válek husitských vlastnili tyto statky a císař Zikmund k nim připsal 6.března 1421 Radlice.
Od roku 1430 dlel Rudolt na Žíšově sám. Dne 17. března roku 1440 podepsal s českými pány mírný list na sjezdu čtyř krajů východních Čech, který se konal v Čáslavi. Roku 1451 zemřel zanechav dva syny: Václava a Rudolta mladšího. Oba synové pak zdědili Žíšov a vše, co k němu patří. Dále také Chmeliště a některé platy v obojích Bečvářích (dnes se nedaleko Žíšova nachází už jen jedna obec Bečváry spojená z původních Starých a Nových Bečvár). Jan Kačice z Konic, vzdálený příbuzný Rudoltova rodu, táhl roku 1456 na Rudoltovi sirotky a chtěl se stát jejich poručníkem. Ale Zbyněk ze Soběšína jménem strýců sirotků mu toto poručenství odepřel, neboť strýcové byli podle práva bližší příbuzní než Jan Kačice. Než však byla tato rozepře vyřízena, nebyl žádný poručník třeba, neboť oba sirotci ještě toho roku zemřeli a po jejich smrti připadlo veškeré dědictví králi (Ladislavu Pohrobkovi). Ten ho později udělil Matěji Borotínovi z Vestce a Ctiboru z Beztuhova. Před rokem 1460 se tedy na Žíšově usadil nový pán – vladyka Matěj Borotín a jeho rod měl až do vymření tento statek v držení. V záznamech můžeme nalézt zápisy o sporech o majetek a půdu dědiců tohoto rodu a díky nim si také udělat obrázek, jak asi vypadaly
zalesněné porosty v okolí.
Další zajímavý záznam je z roku 1601, kdy Anna Amalie, roz. Žíšovská z Údimě, manželka
Vojslava Branišovského z Branišova prodala statek a tvrz s příslušenstvím Jindřichovi Něnkovskému Medonosovi z Medonos za 7350 kop míšeňských grošů. Tento statek dostala od svého strýce Borotína Žíšovského z Údimě, kterému byla po léta výbornou hospodyní. Po smrti Jindřichově z Medonos (1610) zdědili otcovské statky synové Jindřich a Vilém Šťastný. Společně a nerozdílně tu vládli až do odkoupení statků Veronikou Kolovratovou, manželkou pana Heralta Libštejnského z Kolovrat, hejtmana Kouřimského kraje, jenž po své manželce obec zdědil a připojil ji ke svému majetku – Malejovicím a Mitrovu. Kromě tvrze tehdy čítala ves poplužný dvůr, dva mlýny, obytná stavení s přilehlými hospodářskými budovami a okolní pole a lesy. 19.února 1628 postoupil Heralt Libštejnský darem Žíšovský statek a další vesnice jesuitské koleji v Kutné Hoře, která potom tyto statky připojila ke Křesetickému panství. Jezuité na místě staré tvrze postavili rezidenci, ve které potom sídlili. Patřila jim do roku 1773, kdy císař Josef II jezuitský řád zrušil a celý statek i s Křeseticemi dal českému studijnímu fondu. V roce 1774 byl majetek odhadnut na 580.824 rýnských zlatých. Při prodeji tyto statky koupil Jan František Svoboda za 129.000 rýnských zlatých. Od té doby zůstal Žíšov ve svazku panství Křesetickoúmonínském
a sdílel s ním i jeho osudy.
Koncem 18. stol. Byl dvůr rozdělen na díly a ty byly dány do užívání dědičným pachtýřům.
Novými zákony byl tento majetek vyvlastněn. Jezuitská budova připadla dvěma majitelům, kteří ji
přeměnili na hospodářská stavení. Z jezuitských stavení se zachoval špýchar. Tento však byl v době kolektivizace (ke konci 50. let 20. stol.) z větší části rozebrán, když se vedení JZD domnívalo, že zde získá kvalitní kámen na výstavbu prvního kravína.

Vedle torza špýcharu stojí ještě bývalý hostinec U kamenného stolu.
bývalá Jelínkova hospoda Druhý hostinec (Jelínkova hospoda), který se nachází na druhé straně rybníka je dnes už také nefunkční; v současné době v soukromém majetku, určen pravděpodobně k přestavbě. V okolí Jelínkovy hospody jsou historicky nejstarší stavení s prvními popisnými čísly. V tomto hostinci se kdysi ještě za první republiky hrálo ochotnické divadlo, které někteří nejstarší Žíšovští rodáci pamatují. Chodívali sem divadelní nadšenci zejména
ze Chmeliště, ale i z jiných blízkých obcí a založili zde Agrární dorost; za protektorátu se potom tento spolek jmenoval Národní souručenství. Jen ve vzpomínkách starousedlíků a v naší fantazii můžeme v dnešní polorozbořené zdi staré hospody zaslechnout slova ze známých českých her.

Zdroj :
Kutnohorsko slovem i obrazem : práce veškerého učitelstva okresu. Uspořádal Odbor
zeměpisných redakcí Antonína J. Zavadila. 2. Díl. Místopis okresního hejtmanství.
Část II. Nakladatelství Karla Šolce v Hoře Kutné, 1914.
Rulla kraje čáslavského, panství čestínské
Rulla panství jesuitského v Žíšově r. 1692
Krajský soud kutnohorský: Hlavní výtah všech nápadů statku křesetického
obce Žíšova se týkající.